Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cesta do Tesca

2. 11. 2008

Moje milá webovko, zase ti ničím další procento volné paměti, ale na to už sis jistě zvykla:-D

Povím ti kámoooo teda, nakupowání MĚSÍC PŘED WÁNOCAMA-to by si vyžádalo metál normálně!
Neuvěříš co se stalo! V dnešní škaredý ostrawský den sem se rozhodla, že konečně zvednu ty svoje pomyslný špeky a... a... a zajdu kolegovi koupit přání k dvacetinám. Já sice na ta přání moc nejsu, ale 20 je přece 1x za život, tak proč ni, že?

Tuž si to po několikahodinowým přemlouwání sebe sama a s pomocí šaliny šmáruju do T.E.S.C.A na Zahrádky. Šalina staví na Zahrádkách... vystupuju... a div mě nesrazí horda lidí,tlačících se do oné šaliny. Nakonec teda vylezu na tu zastávku, čumím kol sebe... "PROČ SE TOMU ŘÍKÁ ZAHRÁDKY, KDYŽ AŤ ČUMÍM JAK ČUMÍM NIKDE ŽÁDNÝ ZAHRADY ALE JENOM HNUSNÝ, WELKÝ A OPLZLÝ TESCO?" Nakonec jsem došla k názoru, že řešit nelogický filozofický otázky je nad moji hlawu, a proč bych si přece  takowýma krawinama měla zatěžowat swou paměťowou kartu? Tož hodím filozofii za hlawu a až poté, co uslyším ránu jejího pádu na hlawu člowěka za mnou, šmáruju si to do oných bran... Náhle,jako bych se vrhla snad na Mars či co, bo šude samá noha, ruka, hlawa, křik a běh, Fárala sem, jak je to možné... Číhá tu snad někde nějakej tygr, gépard či terorista? ALE COBY! ČÍHAJ TU WÁNOCE!...  a prej ze svatky klidu, miru a lasky idu tedy hrdinně do toho šíleného hyperprostoru a tam upa fronta na košíky... čekám, čekam 10, 15 minut... Najednou se z davu vynoří stará, mile vypadající paní: "Slečno, čekáte na košík že?", " Ano" odpovim té staré, velice milé dámě..Milá stará dáma mi tedy s úsměvem daruje svůj košík. Usměju se taky přece nejsu maňas.. Rázem se za mnou ozve jakysi skřípavý muzsky hlas "Slečno, mohla by ste mi dát ten košík?!!! .. přikazuje mi onen škaredý a ohavný muž vypadající jak polednice.... Honem, spěchám!" TOŽ JSEM SE NA NĚJ KÁRAWĚ PODÍWALA, ABY WĚDĚL ŽE TOTO JEHO WULGÁRNÍ CHOWÁNÍ MÁ DO MNOU WYSNĚNÉHO MINIMÁLNÍHO GENTLEMANA DALEKO... " Honem,ten košík! spěchám!!" nařizuje mi polednice zas.. VČIL MĚ NAPADL ZAS JEDEN Z MÝCH INTELIGENTNÍCH NÁPADŮ...... jdu s košíkem za tímto pánem a.... POPŘEJU MU KRÁSNÉ WÁNOCE!906!... A košík? Ten jsem (samozřejmě jako každá mstící se ženská)  DALA PANÍ, STOJÍCÍ ZA NÍM:-D

po 2 hodinách zjišťuju, že přání, na který jsem měla zálusk je fucz a další wybírání dalšího přání mi zabírá DALŠÍ 2 hodiny času..
Zuchuju... zuchuju... a včil!! A JE TO! hodím swé hnědé oko na přání s textem" Protože je ve twém wěku neslušné, ptát se na wěk, ptám se tě tedy KOLIK WÁŽÍŠ?" a rázem jsem si wzpomněla na onoho kolegu, wážícího 20 kg i s postelí.  TUŽ SEM MU TO MUSELA SEBRAT...
Tož poté, co projdu šílenou řadou u kasy, hrnu se na šalinu zpátky.... šalina total narvanisimo, tuž vytáhnu swoji kartu, zajišťující mi imunitu a vychowáwající lidi k solidaritě a wšímám si pána sedícího na mém wyhlédnutém místě.... idu blíž a blíž.... AAAAAAAAAA POLEDNICE! Tuž jdu k němu a wytahuju kartu..."Dobrý den, mohl byste mě prosím pustit sednout?" ptám se polednice. Podíval se na mě, a prawda, moc nadšeně newypadal Pustil. Musel.Věřím, že měl krásný den:-)
(Přece nejsu žádná mrcha ne???:D)